Kdo jsme

Projekt Sičaj

Čajový milovník a dobrodruh Petr Sič již více než 10 let osobně dováží výběrové čaje z rozličných koutů světa. Aktuálně spolupracuje s čajovými producenty z Gruzie, Keni, Vietnamu, Thajska nebo Srí Lanky. Petr všechny země navštěvuje osobně, navazuje kontakty s místními producenty. Často se jedná o malé, mnohdy rodinné pěstitele. Díky tomu vám u našich čajů můžeme zaručit přesnou oblast pěstování, způsob zpracování, období sklizně a další specifika. Naším cílem není jen dovážet neobvyklé čaje, ale také jejich nákupem pomoci místní ekonomice v daných oblastech.

Internetový obchod sicaj.cz vznikl za účelem prodeje čajů od Petra Siče koncovým zákazníkům. Naše nabídka je průřezem dovezených čajů. Snažíme se čaje často obměňovat, abychom poskytli vždy něco nového.

 

Rozhovor s keramičkou Hankou Vrbicovou

Co nejraději či nejvíce v současné době tvoříte?

Ačkoli to nebylo mým záměrem, souhra nahodilostí mě dovedla k výrobě čajové keramiky. V zásadě ráda tvořím to, co k něčemu slouží :-)

Jak jste se ke keramice a její tvorbě dostal/a?

Začala jsem učit před pár lety na jedné výtvarné ZUŠce, jejímž jsem letitým odchovancem. Připadala jsem si trochu nepatřičně, když mi děti radily, jak na to...Pančelko, to musíte přilepit šlígrem! =))) Tak jsem v létě 2016 absolvovala u Slávky Benediktové v Kohoutově úplně základní kurz. Na jaře 2017 mě osud prozřetelně nastrčil do kurzu Petra Tomse - porcelán dřevem pálený...tam někde se to všechno začalo skládat dohromady a kurz nastavil můj další kurs=) Pořídila jsem si kruh, začala točit... Rok na to nám Petr postavil v Říkovicích kubíkovou vysokožárku otápěnou dřevem. Ale trochu bych si tipla, že ke keramice jsem se dostala už kdysi dávno, ještě než jsem se narodila jako blondýna ve střední Evropě... :-)

Co vás a keramiku nejvíce spojuje?

Mnohotvárnost, divokost, nepoddajnost materiálu. Náročnost, živelnost. Svoboda. Asi se ráda vyžívám v tom, co je složité, co nejde jednoznačně uchopit, co je vášnivé a nejde to osedlat za rok, za dva... Baví mě to, že pochopit tuhle matérii je běh na dlouhý léta. Kouká z toho zábava na celej život... :-)

Proč se keramice a její tvorbě věnujete?

Tohle řemeslo mě dostalo tím, jak geniálně mi dokáže tvarovat charakterový vady... :-) Má lítací mysl tak strašně moc potřebuje usadit, uklidnit, uzemnit, zkoncentrovat, zastavit... A když se jí něco z toho nedaří, nedaří se ani rukám u kruhu. Hlína to ví! To si pak jeden rozmyslí tu roztříštěnost myšlenek, když už se mu na točně zhroutil pátej džbán... :-) Na druhou stranu tohle divoký řemeslo s radostí přijímá to, co mi snad i jde - ochotu riskovat, jít do toho po hlavě, nebát se, experimentovat, zabejčit se a hledat cesty. A tak nořím ruce do hlíny a poznávám sama sebe. A navíc fakt miluju čas v dílně - monterky, kafíčko, cigárko a rokenrol na plný koule...!

 

 

Vlastimil Hanuš - truhlář a řezbář - Jednooký Král

Prací se dřevem se zabývám už několik let. Teprve poslední roky je to ale i má profese. Předtím jsem si pobyl na několika vysokých školách a pořád to jaksi nebylo ono... no, a tak jsem se nakonec v Příbrami vyučil uměleckým truhlářem a řezbářem. A vypadá to, že to ono konečně je. Dílnu mám v srdci České Kanady kousek od Nové Bystřice.

Dřevo pro mě není jen materiál. Je to spoluautor a nesmí být anonymní. Při práci používám především naše domácí dřeva. Většinu si sám sháním, řežu a suším, takže mám s materiálem kontakt už v době, kdy ještě nebyl pouze dřevem, ale tělem stromu.

strom totiž není dřevo pod kůrou
má živé, pulzující tělo
plné vody, plné šťáv
je stále v pohybu

Kromě čajového vybavení se zabývám řezbou a výrobou hudebních nástrojů. V Příbramských dílnách mi totiž dva roky mistroval Rostislav Anton, který se věnuje výrobě historických a terapeutických strunných nástrojů, především lyr. Silně mě v tvorbě ovlivnila také Iveta Sadecká – severočeská sochařka a řezbářka – a její osobitý přístup ke goetheanskému umění. Moc rád mám také díla Andyho Goldsworthyho a jeho práci s tvary, proměnlivostí a pomíjivostí formy v čase.

Při práci preferuji ruční nástroje. Dláta, hoblíky, japonské pily, vlaštovky, cidlinky... to je moje! Taková práce je pro mě sama o sobě potěšením. Na strojích většinou provádím jen prvotní hrubé formátování dřeva.

Při opracování povrchu nic nepředčí čistý řez ostrým nástrojem. Příliš se proto nehrnu do broušení smirkovými papíry... Ty totiž vlákna dřeva trhají, ostré nástroje je čistě řežou. Proto na svých výrobcích často ponechávám přiznané tahy dlát nebo hoblíků. Jako povrchovou úpravu volím téměř výhradně rostlinné oleje a vosky. Povrch dřeva se tak nezakryje vrstvou syntetického laku, ale zároveň je dostatečně odolný. Dřevo zůstane na omak stále dřevem. Pokud chci dosáhnout vyššího lesku, sáhnu po starém dobrém šelaku nebo tvrdovoskovém oleji.

Taky rád sázím stromy – a tím se můj cyklus práce se dřevem uzavírá. Mám sad plný různých starých odrůd – hlavně jabloní a hrušní – a spoustu, spoustu semenáčů.